Lucie Vodrážková – Alma Mater

na táboře hlavní vedoucí s akreditací MŠMT – mimo tábor zubní technik
Od roku 1992 jsem si všechny pozice od instruktora, vedoucího, programového vedoucího přes zdravotnici, hospodářku, zástupce hlavní vedoucí až na pozici nejvyšší. Práce s dětmi mne velice naplňuje (mám dvě vlastní), jsem nejšťastnější když jsou děti spokojené s úsměvem na tváři, dobře najedené a hlavně neustále zaměstnané – není nic horšího než nudící se dítě.

František Vodrážka – Fujtajblix

na táboře kuchař, zástupce hl. vedoucí – mimo tábor řidič tramvaje
Prošel si též přesněkolik pozic technika, závozníka, vedoucího k jeho současné pozici kuchaře, kde je nejspokojenější a našim bříškům velmi svědčí. Zkušenosti s vařením má velmi rozsáhlé.

Kája Kočvarová – Kalamajkamixmixmix

na táboře vedoucí – mimo tábor studentka
Pocházím z Boskovic a k této skupině dobrodruhů jsem se dostala už jako dítko v roce 2001, přes mou sestru, která na tábory jezdí jako zdravotnice. Ještě se 177. pionýrskou skupinou jsem prožila šest parádních prázdnin. Po několika letech, v roce 2015, jsem se vrátila ke Kokosům, tentokrát již jako vedoucí. Je skvělé zažít si tábor z obou úhlů pohledu.
Studuji v Brně pedagogickou fakultu, takže co se týče práce s dětmi, je moje motivace celkem zřejmá.

Verča Kočvarová – Latrína Fermentýna

na táboře zdravotnice – mimo tábor zdravotní sestra
Na táboře jsem byla poprvé v roce 2001 jako zdravotnice a s malou přestávkou jezdím dodnes. Jsem zdravotní sestra se specializací pro ARO a JIP. Patnáct let jsem pracovala na koronární jednotce intenzivní péče. Nyní jsem zaměstnaná v ambulanci praktického lékaře.

Karel Trojan – Paranoix

na táboře vedoucí – mimo tábor analytik
Jezdit na tábory jsem začal jezdit jako návštěva za svou láskou. Tehdy jsem jí sotva znal, dnes máme dvě děti, které už vesele táborničí. Ty dva týdny jsou pro všechny nejcennější tím, že nás vrhnou do úplně jiného světa, než ve kterém žijeme po zbytek roku. Jsme tam jen my a příroda. Žádné davy lidí, počítače, mobily, auta. Děti i my myslíme na jiné věci, na chvíli zapomeneme na vše ostatní. Rozšíříme si tím obzory a zjistíme, že se dá krásně žít i v jiných podmínkách, než jsme zvyklí. že zvládneme věci o kterých jsme netušili, že jsou možné.